Jak budeme vzpomínat na MS ve fotbale v Německu v roce 2006? Nejspíš jako na turnaj českých nenaplněných nadějí. Ale proč? Důvodů bylo asi víc než deset, které vybrala MF DNES. Redakce také oznámkovala výkony jednotlivých hráčů. Čisté jedničky udělila Čechovi, Nedvědovi a Kollerovi, nejhůř dopadl Poborský.
1. Karty
O disciplínu se mužstvo dřív opíralo, tentokrát ne. Vyloučení Ujfalušiho a hlavně zkrat Poláka znamenaly oslabení v nejhorší chvíli, kdy tým potřeboval dotáhnout ztrátu. I jasné vítězství nad USA provázely hlouposti, Lokvenc a Grygera zakopli míč a třetí zbytečnou žlutou kartu za nesportovní chování dostal Rosický.
2. Chyběl Koller
Se ztrátou obra padla ústřední myšlenka, podle níž mělo mužstvo na turnaji hrát: nakopávat míče dopředu, kde je dvoumetrový Koller stahuje k nohám dříče Nedvěda a letce Rosického. Herní schéma mělo i druhý plán: ve vedru a turnajovém systému dvou zápasů v týdnu šetřit starší hráče v záloze.
3. Standardní situace
Z velké zbraně vyrostlo trauma. Nikdo se netrefil po rohu ani z přímého kopu. Nedvěd, Rosický, Poborský ani další vyhlášený bombardér Jankulovski. A mizerné krytí při rohovém kopu Italů načalo zkázu.
4. Chudá lavička
Velká mužstva se bez žolíků neobejdou. Češi neměli jediný. Nenašel se nikdo, kdo by zaskočil soupeře jako Heinz na posledním Euru. Z náhradníků, kteří nastoupili, zaujal jedině Kováč. Mužstvo se stalo ostrovem 13 trosečníků, jimž nikdo nepřiplave na pomoc. Štístko Šmicer kvůli zranění ani na turnaj jako hráč nejel.
5. Chyběl Baroš
Sezonu měl Baroš všelijakou. Jenže pro národní tým je jedním z trumfů. Neúnavný dravec a neodbytný drzoun. Neexistuje nikdo podobný, kdo by dokázal trápit soupeřovu obranu.
6. Špatná forma
Poborský na Euru 2004: zachránce, který sprintuje tam, zpátky a nádherně přihrává na góly. Poborský 2006: nekonečná marnost, míče dohání skluzy, protože jinak mu soupeř utíká. Forma upadla i u dalších hráčů, například Galáska či Jankulovského.
7. Trenér bez odvahy
Kdyby… To slovo Karel Brückner nenávidí. Přesto si s ním pohrajme. Možná by udělal líp, kdyby proti Ghaně risknul nasazení náladového Heinze než monotónně hrajících Štajnera a Sionka. Mužstvo bylo tak dole, že jen loterií, ne sázkou na jistotu, šlo něco změnit. Druhé kdyby: být na mistrovství Skácel, možná by vytvořil záložníkům konkurenci. Jenže odhodlal by se trenér odstavit třeba Poborského? Tím by mohl ranit celý tým. Nedvěd, hráč s největším vlivem na mužstvo, je nejbližším přítelem Poborského. To je citlivé.
8. Neznáme Afriku
Krach s Ghanou jen potvrdil, že národní tým žije v evropské izolaci. Měl by častěji poznávat různé herní styly, jejich zrádnost. S týmy z Afriky a Jižní Ameriky skoro 10 let nehrál.
9. Nervozita
Češi přivezou medaili! Tohle si myslela třetina národa. Mužstvo žilo pod tlakem, který při zápase s Ghanou přerostl v nervozitu z odpovědnosti.
10. Nečekaná hrubka
Vše se začalo hroutit nečekaně, náhle. Když Ujfaluši nohou promáchl míč po pár vteřinách s Ghanou. Hrubka, která otřásla sebejistotou všech.